[Psojed]

Část první

Bylo to jednoho krásného slunečného dne, kdesi na břehu velkého jezera nebo snad moře, okolo zpívali ptáci a kdákaly slepice, a já otevřel oči. Protáhl jsem se, promnul si zrak svými hranatými pažemi, a rozhlédl se kolem. Ležel jsem na břehu oné vodní plochy na travnaté podložce. Do očí mě pálilo sluníčko, a tak jsem se zvedl a posunul pod nedalekou břízu. Měl jsem na sobě azurové tričko, modré pracovní gatě, pár nevýznamných šedých bot a ... a to bylo všechno. Těžko říci, co způsobilo mé probuzení zde u modré laguny nebo jak jsem se sem dostal, ale jedno bylo jisté - pod širým nebem bych asi nocovat neměl...

Chvíli jsem běhal kolem a zjišťoval co je v mém okolí. Z moře vedla úzká říčka s nánosy písku po obou stranách koryta, která zajišťovala přísun vody i dále do pevniny a lákala k sobě zvířectvo - ovce a slepice. Na jedné straně řeky byl obrovský listnatý les, který se táhl až kamsi za obzor, zatímco na druhé straně byla pláň s občasnou nerovností a jezírkem. Rozhodl jsem se na nic nečekat, a svůj domeček si postavit na oné pláni. První bříza, kterou jsem použil jako slunečník, po úmorné ruční práci padla, poté ji následovala i druhá a já si mohl vyrobit pracovní místo a první nástroje. Dřevěná sekera, lopata, krumpáč a meč vypadaly chabě, avšak jakmile jsem vyzkoušel lopatu na odebrání blízkého kopečku, mohl jsem být jedině spokojen. Zarovnal jsem dvě nepatrné doliny na pláni získanou hlínou a odebral se do lesa na další dřevo - se sekerou už to šlo mnohem lépe. S dostatkem dřeva jsem se vrátil zpět na pláň a začal plánovat bydlení. Řekl jsem si, že bych mohl mít málo dřeva, protože budu potřebovat dřevěné uhlí na louče, a tak jsem vstoupil do nejbližší doliny směrem na jih a začal se prohrabávat dolů až jsem narazil na kámen. S použitím dřevěného krumpáče jsem odkopal notnou hromadu kamení, kterou jsem následně odnosil na místo mého budoucího domečku. No co vám budu povídat, byla to fuška. Nosit kámen po kameni z díry nahoru jenom rukama, to není žádná zábava! Poté co jsem vynosil cirka 64 kousků použitelných na stavbu, začal jsem budovat základy domu. Pokládat kameny do rozpálené hlíny s připravenými nástroji nebyl žádný problém, a brzy se již rýsoval základ mého domu. Práce mi šla rychle od ruky, a tak jsem brzy měl i stěny hotové, a když mi došlo kamení na strop, zašel jsem si znovu do jámy vedle domu. Zabral jsem se do kamení natolik, že jsem úplně zapoměl vnímat čas a když jsem se opět uvědomil, slunce už bylo dávno za obzorem. Rychle jsem tedy dostavěl provizorní nízký strop a vstupní otvor jsem částečně ucpal hlínou. Z posledního kamení jsem uplácal provizorní kamínka abych měl kde zatopit. Hotovo. Jsem v bezpečí. Dřevo které mi zůstalo jsem strčil do pece, schoulil se do kouta a pozoroval plamínky, které běhaly za zavřenými dvířky pece. Siluety vytvářely na zdech úkrytu stínohru, která mě po nějaké době uspala..

Probudil jsem se na kraji úkrytu až druhý den ráno. Pec vyhasla, takže zde bylo dost temno a tak jsem svůj první domek nazval příhodně "jeskyně". Odkopal jsem hlínu z průchodu a vyšel ven - opět svítilo sluníčko. Obhlédl jsem dům, nikde nic nebylo, a tak jsem zašel opět do jámy a k mému velkému překvapení jsem za denního světla odkryl naleziště železa. Zaběhl jsem si vyrobit kamenné nástroje a za chvíli jsem už doloval tento skvělý kov z hlušiny. Bohužel to byla jen slabá žíla, ale pár kousků jsem našel. Přinesl jsem je do jeskyně, upravil jsem pec pro účely tavení a nastrkal tam připravené dřevěné uhlí. Přemýšlel jsem, co z železa vyrobit jako první, protože všechny nástroje jsou potřeba. Avšak moje volba byla za chvíli naprosto jasná - vyrobil jsem si nůžky. Ty jsem hned běžel vyzkoušet. Ovce u řeky stále zůstávaly, a protože byly krotké, za chvíli už jsem z nich stříhal vlnu. Aaach! Ta hebkost! Vlnu jsem uschoval v jeskyni, vyrobil jsem kamennou sekeru a hurá na dřevo! V lese jsem zůstal až do smrákání, načež jsem se vrátil do jeskyně se spoustou dřeva. Dlouho do noci jsem vyráběl různé nástroje: násady, tyče, pochodně, žebříky a hlavně latě, z kterých jsem po několika pokusech ztloukl dveře. Z nepovedených pokusů o dveře jsem vyrobil ceduli, ačkoli mi nebylo jasné k čemu mi vlastně bude, a tato volná plocha mě inspirovala k nejlepšímu výrobku - k dřevěné posteli. Použil jsem vlnu pro podestýlku, a po dnešním vydařeném dni jsem se těšil, že se konečně dobře vyspím. Ještě než jsem usnul mě však probudily podivné zvuky vycházející z jámy. Znělo to jako skřípění zubů... mručení... a... asi to znělo jako něčí kroky. Že bych tady nebyl sám? Pro jistotu jsem utěsnil celý vchod do jeskyně dvojtou vrstvou, ulehl jsem na lože a přemýšlel jsem, co mě tam venku zítra čeká...

-------------------
konec první části
-------------------

Jak jste jistě poznali, jedná se o přepis zážitků z Minecraftu zpracovaných do podoby vyprávění. Zatímco čekáme na náš server jsem si projel nabídku ostatních czsk serverů, pár jsem jich vyzkoušel, s tím že jsem se nakonec vrátil k singleplayeru creative (některý servery kde jsem byl jsou prostě hrůza, zagriefený, přeplácaný, přeplněný lidma, neochotní spoluhráči, krajina totálně zničená a bez rostlin, o adminech na některých nejmenovaných projektech, kteří vykrádají truhly méně aktivnich hráčů, by bylo lepší se nezmiňovat a taky sem tam supporty - např. enchant na zbrani vycházející na enchantment level 86+)..
Poté co jsem si pohrál s redstonem a minecarty, jsem se vrhnul na wiki a novinky v 1.0, kde jsem se a dočetl o novém herním modu Hardcore, který hru uzamkne na nejvyšší obtížnosti a (jak někteří možná znaji z Diabla 2) nastaví hru na Hardcore mod, tedy mod, kde po smrti přijdete o postavu, všechny věci atd. Ano, tak právě kvůli tomuhle modu jsem začal na singlu. Stáhl jsem si Misa's texture pack kerý obsahuje asi největší část textur známých z Mystiq packu, nahrál jsem si svoje oblíbené modifikace a dnes večer jsem se pustil do hraní.

Zajímá mě Váš názor na příběh - jestli jste ho četli nebo nečetli a popř. jestli v něm má cenu pokračovat, nebo jenom popisovat úspěchy z Hardcore modu se screeny, nebo si to strčit za klobouk a napsat teprve až mě obejme creeper :P

Co se týče detailů, tak jde prakticky o Survival, jenom teda nesmíte nikdy umřít, jinak se vám hraná mapa automaticky nenávratně smaže (avšak kdo má zálohy, je za vodou, no ne? :) ). Seed jsem si nechal prázdný, takže je to random mapa. Obtížnost je znát. Hned první noc jsem za barákem videl endermana, po druhé noci bylo kolem baráku plno kostí, šípů a mrtváckého masa. Doporučuju ;) Následuje jeden screenshot mého interface v "jeskyni":

 2011-12-30_22.57.40.jpg (107.84K)
Number of downloads: 161

[Englor]

Jo, hezky napsaný, příjemně se to čte... jsem zvědavý na pokračování, jestli bude :)

[Janyt]

prima, jen tak dal..

[Psojed]

Část druhá

Nové ráno bylo stejné jako to první. Při odkopávání hlíny ve vchodu jsem si vzpoměl na dveře, které jsem do noci vyráběl, a tak jsem je hned umístil do vchodu. Vyšel jsem ven. Na první pohled vypadalo všechno stejné, jenže něco bylo ve vzduchu. Takový divný zápach, jakoby plesnivého masa. Vyhrabal jsem v jeskyni dřevěný meč a běžel jsem se podívat k jámě. Po cestě jsem nacházel šípy a kosti, jako by za mým domem proběhla bitva ve středověku a kosti padlých se zjevily až dnes ráno. U vchodu do jámy jsem našel na zemi kus masa, na pohled dobře vypadajícího. Ještě jsem nesnídal, a tak jsem se rozhodl maso ochutnat. Pomalu jsem jej sunul do úst, polknul jsem první sousto, když v tom mi hlavou probleskla podivná myšlenka. Měl jsem najednou neodolatelnou chuť. Chuť ne na jídlo, ale na něco jiného. Chuť zabíjet!

Vtom se ozvaly známé zvuky skřípění zubů. Posilněn podivnou snídaní, vydal jsem se do jámy. Díky stavbě domu jsem v ní vykopal slušnou místnost o velikosti asi jako jeskyně, avšak vchod do ní chyběl a lezlo se tam stropem vykopanou dírou po neopracovaných kamenech. Nakoukl jsem dovnitř, a skřípění se ozvalo silněji. Zaposlouchal jsem se, a zjistil jsem že to vlastně nezní jako zuby, ale spíš jako něco mezi pískotem a vřeštěním, takovým zvláštně položeným. I vešel jsem do jámy. Předemnou holá stěna, otočil jsem se a kameny kterými jsem vstoupil do jámy se něco mihlo. V hlavě mi stále bouřila chuť po krvi, a tak jsem se rozběhl na druhý konec jámy a začal sekat dřevěným mečem hlava nehlava. V zápalu šílenství jsem se zřejmě několikrát trefil, protože když jsem se probral, uviděl jsem v koutě jámy schoulené tělíčko potlučeného hnědého pavouka. Obrovského pavouka. To byl teda macek! Ač zkroucený, sahal mi až do pasu. Krůček po krůčku jsem se k němu blížil a zkoušel jestli ještě žije. Pích do něj! Nic. Praštil jsem ho tupou stranou meče. Nic. Bylo po něm. Nebezpečí zažehnáno, a tak jsem odložil meč. Posadil jsem se do rohu naproti a začal jsem přemýšlet. Co to bylo za pavouka? Byl jedovatý? Kde se tady dole v jámě vzal pavouk? A navíc takové monstrum? Je jich na světě víc? Co když si pro mě dojdou? Co budu dělat? Musím se bránit! Jak se ale bránit proti obrovským pavoukům...

Přemýšlel jsem nad tím dlouho, ale vymyslel jsem jen dvě věci - to, že pavouci spřádají sítě, které ty se můžou hodit, a to, že pavouk se dostane dovnitř menším otvorem než já. Potřebuji být připraven, musím vědět když se nepřítel přiblíží. Odběhl jsem do jeskyně, odložil meč a nějaké kamení které jsem si v jámě naložil. Hromádka mých věcí se začinala měnit v hromadu, a tak jsem začal přemýšlet o úložném prostoru. V koutě kam jsem věci doteď jen házel jsem si udělal místo a z několika latí jsem si ztloukl truhličku. Umístil jsem ji do rohu a nacpal ji k prasknutí vším možným. Bylo to mnohem praktičtější, než házet věci po zemi. Tak a je čas získat přehled! Rozběhl jsem se k řece, kde právě běhaly slepice. S lopatou v ruce jsem se pustil do písku nanošeného tekoucí vodou, načež jsem hromady natěženého písku odnášel zpátky do jeskyně. Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo po několika pokusech z písku v peci vyrobit něco, co vzdáleně připomínalo sklo, ale vypadalo to spíš jako krabice. Což, pevné to bylo dost, a tak jsem rozbořil část stěny jeskyně, a umístil tento výrobek do stěny jako okno. Najenou se ozval můj žaludek. Maso které jsem snědl u jámy zřejmě mělo více podivných efektů, tentokrát jsem však měl pouze hlad. Sebral jsem opět meč a vydal se zpátky k řece, kde jsem si počíhal na slepice. Běhaly rychle, a tak jsem po některých musel meč házet, což se tomuto nástroji stalo osudným, neboť jsem trefil kámen a meč se rozbil. Co už, kamenný meč bude stejně lepší! Vrátil jsem se opět do jeskyně s úlovkem, pec jsem vyčistil a v peci ukuchtil slepici. Skvěle jsem si pochutnal. Slunce už se chystalo spát, a tak jsem se ještě vydal rychle prozkoumat okolí, protože zatím jsem vlastně nevěděl co kde je. Přeběhl jsem celou planinu na druhý konec, kde jsem málem spadl do obrovské rozevřené rokle, jejíž chřtán směřoval klikatým směrem někam daleko. Po této nebezpečné příhodě jsem usoudil, že pro dnešek bude lepší se dobře vyspat. Zaběhl jsem do jeskyně, zamčel dveře a čekal co se bude dít.

Padla noc. Slunce zmizelo za travnatým pahorkem v dáli a na nebi se ukázal malý srpek měsíce. Střídavě jsem vykukoval ze dveří a strkal hlavu do oken, hodiny a hodiny se nikde nic neobjevilo. Až nad ránem se ozvaly za domem kroky. Sakra! Že já nedal okno i na zadní stěnu. Schoval jsem se pod boční okno a čekal, kdo se objeví. Návštěvník to byl ještě podivnější než pavouk jámovitý. Byl celý bílý, vyzáblý, pak se otočil hlavou směrem k jeskyni a vše bylo jasné - kolem domu mi běhají nemrtví! Tenhle kostlivec si nesl přes rameno luk a šípy a rozhlížel se co by ulovil. Odběhl jsem od okna a zalezl za zeď aby mě neviděl. Uslyšel jsem cvakání jak se kosťák pohyboval směrem ke dveřím domu. Kruci! Že by mě viděl? Kosťák si stoupl ke dveřím a dál se rozhlížel. Tak to mě asi neviděl, pomyslel jsem si. Sebral jsem odvahu a přišel jsem ke dveřím. Viděl jsem, jak kosťák marně šmátrá po dveřích pahýlem ruky. Cheche, nemůže je otevřít. Smůla kámo! Kostlivec byl však neúnavný, tak jsem si rychle vyrobil kamenný meč a už už jsem ho chtěl jít vyzkoušet, když se začalo rozednívat. Kostlivec zničehonic začal hořet. Schoval jsem meč do truhly a kochal jsem se, jak nebohý tvor poskakuje kolem a hoří mu... no... prostě jak mu hoří ehh... lebka a všechno ostatní. Slunce se vyhouplo nad obzor a kostlivec se proměnil v hromádku popela, kterou následně rozfoukal ranní větřík. Zůstala po něm jenom hromádka šípů a jedna kost, která z nějakého záhadného důvodu neshořela. Napadlo mě, že bych si mohl vyrobit kostěnné nástroje. Sebral jsem kost a zkoušel z ní vytesat kamením něco ostrého, ale kost byla křehká a hned se mi zlomila. Tohle asi nepůjde.

Uklidil jsem zbytky kosti do truhly, sebral sekeru a šel jsem do lesa na dřevo. V lese jsem zůstal skoro celý den a do jeskyně jsem nanosil spoustu dřeva. Poobědval jsem kuře. Při obědě mě napadlo, že pokud budu stále lovit kuřata, tak tady potom žádné nezůstane. Přemýšlel jsem nad tím, a napadlo mě, že bych mohl kuřata chovat. Ale takové kuře potom musím krmit, protože zavřené v ohradě brzy všechno sezobe. Musím si začít pěstovat zrno! Vzal jsem dřevo a vyrobil z něj motyku. S motykou v ruce jsem začal běhat okolo domu, rozrývat trávu a kosit rostliny. Úspěch se rychle dostavil - našel jsem semínka. Rozběhl jsem se po pláni a rozkopal slušnou plochu, nasbíral jsem spoustu zrníček a ty jsem odnesl do jeskyně. Začalo se smrákat. Zavřel jsem dveře a začal jsem vyrábět plot, kterým bych ohradil zahrádku nebo výběh pro slepice, a také jsem přidal několik kousků žebříku, které bych využil v nedaleké rokli. Všechno jsem uložil do truhly, zkontroloval okolí jeskyně a s vědomím, že kostlivci neumí otevřít dveře a nad ránem se pro jistotu upálí, jsem zalezl do postele a těšil jsem se na nový den.

[Redinin]

Kde je dalsi dil ? :rolleyes:

This post has been edited by Redinin: 31 December 2011 - 03:19 PM

[Psojed]

Mám pro vás špatnou zprávu :D
Dneska ráno jsem to zase zapnul, proběhl jsem se po krajině, kousek od bydliště byla poušť a za ní dvě NPC vesničky. NPC nic nedělaly, jenom po mě divně koukaly, pár jsem jich zabil a taky nic, tak jsem chtěl zkusit do nich nalákat moby. Podle zvuku jsem začal kopat dolů do písku kde to chrčelo, jenže díky tomu jsem zjistil, že generátor světa stále vytváří písek a gravel zavěšený ve vzduchu. Inu kopnul jsem do první hroudy písku, celé se to propadlo do jeskyně s vodou, a mě obejmul creeper :D
-> udatný jeskynní muži, R.I.P.

S příběhem můžu klidně pokračovat dál, jenom už to nebude pode skutečné události.

Hardcore hraju dál, takže inspiraci mám. Ihned po smrti jsem spustil novou hru na hardcore a hra mi vyplivnula error, tak jsem si ho uložil a přemýšlím jestli za to může MC nebo moje mody. Každopádně mi ta NPC vesnice přišla úplně k ničemu, takže jsem vypnul generování staveb. No a jak se mému udatnému kopáči daří v novém hardcore světě?

Mám dvě plné truhly materiálu, asi 6 stacku železa, půl stacku zlata, 8 diamantů, mraky uhlí a vyrobený mám full iron armor. Prošel jsem obrovský systém jeskyní pod svým domem a vedle mám postavený portál do netheru. Ubytoval jsem se v bažinách, mám zatím malý dřevěný domek a v netheru rozestavěnou cobblestone pevnost s dvojtou zdí. Bojoval jsem s prvním ghastem, který se pro jistotu v půlce boje upálil v proudu lávy. Kousek od portálu jsem viděl monster spawner a u něj byl Blaze, ale potom už tam nebyl a lítali tam jenom prasozombíci. Moje hp zatím nikdy neklesly pod 4 srdíčka a na pískovišti si už dávám bacha :P Chystám se postavit pořádný dům a začít vyrábět potiony a enchanty.

This post has been edited by Psojed: 31 December 2011 - 04:39 PM

[Nixxis]

Klidně pokračuj aj tak :D a btw mohlo by to být delší :D super čtení :)

[Janyt]

Tak jsem doma taky zkusil HC, zabavny pro mne je to jen chvili, pak uz je to jen bezduche kempeni a cekani na to, az se neco posere :D

Jinak kdo chce, na ulozto mate verzi 1.0.0

[Peko]

Velmi pekne napísané, pekne sa to číta a dá sa doslova vžiť do príbehu...napadlo ma, že keby sme v príbehu pokračovali všetci, dospeli by sme k užasnemu výsledku...kazdy by zo svojich zazitkov niecim prispel, pripadne upravil a niečo by sme vytvorili :)

[Janyt]

a pak to prodame jako Vaclav K. sve vyplody :))